Když Harry dokončil práci, spěchal k Ginny domů. Bylo odemčeno. Honem spěchal do jídelny. Cítil tady něco zlověstného.
"Ginny? Ginny?!" křičel zatímcoji hledal po přízemí. V jídelně nebylo po večeři ani stopy, stejně jako po Gin. Z kuchyně ucítil něco pálícího se. V troubě bylo už skoro zčernalé kuře. Nevěstilo to nic dobrého.
Vyběhl do patra a tam našel plačící Lilly. Sotva ho uviděla, šťastně zatleskala. "Tátaaaa! Heeliiii!" vykřikla vlastní variantu jména Harry a dupala nožkama. Naklonil se nad ní.
"Kdepak je maminka?" zeptal se jí mile. Lilly pokrčila rameny jakože neví. "Kšičela a potom zmlkla."řekla s vykulenýma očima. Harrymu přejel mráz po zádech. Křičela a potom bylo ... Ginny! Co když ji unesli? Těkalo Harrymu hlavou a stále hledal v patře i v přízemí. "Ginny..." řekl nešťastně a sedl si za prázdný stůl. Zřejmě byla unesena. Bez hůlky neměla šanci. Měl ji tak krátkou dobu a už zase mu zmizela. Zaťal zuby, ale slzy zastavit nedokázal.
"Ginny, kde jsi?" hlesl do ticha.

Seděla vystrašená před postavou v černém. Nevěděla, které kouzlo má použít. Jak se lekla tak stejně pustila hůlku a ta se jí zakutálela někam do stínu, takže teď neměla šanci, že by ji našla. S očima plnýma hrůzy tiše pozorovala, jak se k ní postaa blíží. Ach u Merlina! pomyslela si.

Harryho něco napadlo. Hůlku měla... v podkroví! Jestli tam není, odešla sama. Jestli tam je... byla unesena. S poslední nadějí vyběhl do podkroví. Tam stála postava zahalená v černém a u kolenou jí klečela Ginny. Harry nemohl popadnout dech a postava se otočila prti němu. Usmála se na něj.
"Zdravím Harry." Ten hlas mu byl až moc povědomý. A potom výraz v Ginnině tváři. Vždyť ona se smála! Takže...
"Rone?" zaváhal když popošel blíž. Nebyl si tím stále jistý. Trochu došel ke světlu a ...
"Rone!" popadl ho kolem krku a Ron překvapený stál jako solný sloup. "Jak ses dozvěděl, kde Ginny bydlí? A ještě k tomu že se s náma potkává, vždyť jsi byl už tři měsíce na cestách!" chrlil na něj Harry. "A proč chodíš v černém? Vyděsil si mě, kamaráde!" poplácal ho po zádech. Zespoda se ozval dětský křik. Ron pozdvihl obočí a Ginny se hbitě protáhla kolem nich.Ron nasadil tázavý výraz a Harry se musel pousmát. "Pojď, máme si co povídat.."
Byl s Ginny a byl šťastný. Konečně se k němu šťastně vrátila a napořád.

O dva měsíce později stála Ginny na Bradavických školních pozemcích v krásných, bílích šatech. Za ní byly židle a protože bylo léto, pozemky jenom voněly lučním kvítím. Z první řady se ozývalo slabé "Máma a táta se beeerou!" a Hermionino bezradné "No tak Lilly, tiše seď a poslouchej!"
Jí to ale nevadilo. Usmíval se na ni Harry, kterému to moc slušelo. Stál před nimi Sirius, který se jal toho být jim knězem na svatbě. Stál tam v tmavě modrém plášti a hábitu, doplněném modrým límcem. K černým vlasům mu to docela slušelo.
"Ginny Weasleyová, berete si zde přítomného Harryho Pottera za manžela?" zeptal se kněz Black úředně.
"Ano." vydechla šťastně Ginny.
"A vy, Harry Pottere, berete si zde přítomnou Ginny Weasleyovou za právoplatnou manželku?" zeptal se pro změnu Harryho. Ten Ginny pohlédl do očí a viděl to štěstí, které cítil i on sám.
"Ano.."řekl téměř bez dechu. Když ten den poprvé Ginny uviděl, myslel si, že díky ní ztratí řeč a bude muset Siriusovi jenom odkývnout. Nevnímali, byli tam jenom oni dva, dokonale šťastní. Sirius jim poklepal na spojené ruce a tam se jim na prsteníčku každému objevil zlatý paprsek, který se jim kolem prstu omotal a utvořil prsten s vyrytými jmény 'Harry a Ginny navždy' a s malým třpytivým diamantkem vloženým místo 'a' mezi jejich jména. V první řadě Lilly zatleskala a ostatní obdivně vzdychli.
"Jste prohlášeni za právoplatné manžele." dokončil Sirius. "Nyní můžete políbit nevěstu." usmál se a poodstoupil stranou.
Harry odhrnul Ginny závoj a usmál se na ni. Byli svoji, konečně.
Šťastně se k němu vrátila. Na věky.