Sny Ginny Weasleyové, 1. ročník
11. 11. 2008
Seběhla dolů po schodišti. Kde jen ten zatracený svetr je?
"Mami? Mami, nevíš kde mám svetr?" honem mluvila na matku, ale potom se podívala na bratry, kteří zrovna snídali. Byl mezi nimi černovlasý chlapec se zelenýma očima. Okamžitě věděla, že je to Harry Potter, kterého viděla minulý rok na nástupišti. Okamžitě věděla, že je do něj zamilovaná. Pousmál se na ni! Nemohla tomu uvěřit a sotva popadla dech, honem vyběhla po schodech nahoru. Sotva slyšela matčinu odpověď, že svetr má na prádelníku.
Nasedala do spěšného vlaku do Bradavic. Kde jen může být? Toužila s ním sdílet kupé. Podle toho, co vyprávěl Ron, by měl sednout s ním a s Hermionou. Takže by mohli mít místo volné! Představovala si, jak si Ron sedne naproti Harrymu a Hermiona vedle Ronalda. A ona sama by si mohla sednout vedle Pottera! Nenápadně, jako Ronova sestra by se k němu mohla posadit a normálně si s ním povídat. Měla by záminku, proč ho sledovat. Ale brácha ani Harry nikde. Bylo jedenáct hodin a ona seděla s Hermionou v kupé sama. Cítila, jak sebou vlak trhnul a zmateně se rozhlédla kolem. Ještě nemůžou jet, vždyť tady ještě nejsou všichni! Grangerová, která si myslela že je zmatená kvůli tommu, že jede spěšným vlakem do Bradavic poprvé se na ni pousmála.
"To bude dobré, uvidíš." řekla jí s úsměvem. Ginny přikývla a sledovala krajinu. Harry...
Nebyli tam ani na slavnostní hostinu. Zklamaně po každém soustu projížděla stůl očima, ale nikde je neviděla. Těšila se, že by možná sedl vedle ní, stejně jako doufala ve vlaku. A možná by se přes ni natáhl pro nějaké jídlo, takže by se jí mohl letmo dotknout a ona by ucítila jeho vůni. Nic takového. Po jídle smutně zamířila za Percym do Nebelvírské věže.
Po celý rok si zapisovala pocity a neopětovanou lásku do deníku. Bylo vidět, že si s ní začali dělat starosti, dokonce i Harry! Byla totiž bledá, bledší než obvykle a měla často různé výkyvy nálady. Často se probudila a nevěděla, co na tom místě dělá. O tom mu radši neřekla, aby si nemyslel že je divná nebo tak. Stále doufala, že si jí všimne a byla ráda za každou chvíli s ním.
Došla do tajemné komnaty. Potkala tam Toma Radlea,kterému až do té chvíle důvěřovala. Sdělil jí, co má v plánu, ona mu nevěřila a obořila se na něj.
"Tak by jsi věděl, Harry s Ronem už mají tušení, co se děje a dokonce skoro ví, kudy se do komnaty dostanou!" vykřikla. "A určitě mě Harry zachrání.." zašeptala, ale v té velké síni bylo vše slyšet. Radle se jenom zasmál a ona cítila, jak zeslábla a padla k zemi. Poslední, co si představila bylo, že do komnaty vpadne Harry a zachrání ji, myšlenky jí zmizely v té chvíli, kdy se nad ní Harry ve snu sklonil a chtěl ji políbit.
Trhla sebou. Ve vlasech měla inkoust a Harry k ní doběhl. Skláněl se nad ní skoro jako ve snu a usilovně šeptal její jméno.
"Ginny! Ginny, vzbuď se!" otevřela oči. Bylo vidět, jak si oddechl. Doufala, že ji náhle políbí. Posadila se a vše mu řekla. Cítila se vinna, ale i proto že ji nepolíbil, se jí začali řinout slzy po obličeji.
"Já vážně nechtěla, Harry. Ach Harry - chtěla jsem ti to říct u snídaně, ale ne-nemohla jsem to vyslovit před Percym. Všechno jsem to dělala já, Harry. Ale pří-přísahám že jsem n-nic takového nechtěla! M-mohl za to Radle, to-to on mě úplně o-ovládl..." pokračovala ještě dál. A Harry ji začal uklidňovat.
"Vše je v pořádku. S Raddlem je konec." Potom honem utíkali ke kamení, kde byl na druhé straně Ron. Byl nadšený a chtěl ji obejmout. Ona ho ale odstrčila. Nepřála si být obejmutá od bratra, ale od Harryho. Přišlo jí alespoň milé, že ihned neřekl, kdo komnatu otevíral. Trochu se jí ulevilo.
Zklamal ji, když letěli nahoru potrubím. Představovala si že se ho chytí kolem pasu. Místo toho se držela jen Rona a Lockharta bez paměti. Ach, proč ji jen tak trápil?
Brumbál ji potom poslal na ošetřovnu. Zničil ji tím šance pozorovat Harryho bez toho, aby ji někdo podezíral. Vše jim tam povyprávěl. Až na to, že ve skutečnosti otevírala komnatu ona. Byla mu za to vděčná. Chtěl to říct až Brumbálovi, před ostatními řekl, že byla pouze očarovaná.
Byl na ni po celý rok tak milý a laskavý... zamilovala se do něj snad ještě víc. Nikomu, kromě Radlea to nepověděla. A už se těšila, že zase o prázdninách přijede k nim. Zaslechla to na konci roku v kupé kde s ním konečně seděla. Samozřejmě, že s nimi byli i Fred, George, Hermiona a Ron. Ale jí to nevadilo. Byla zahloubaná v myšlenkách a stále snila, jak políbí toho neobyčejného chlapce, v lepším případě on políbí ji.
Když vysedli, pohlédla na něj naposledy než prošel přepážkou do mudlovského světa. Ale jí to nevadilo. Vždyť za necelé dva měsíce ho uvidí zase!
"Mami? Mami, nevíš kde mám svetr?" honem mluvila na matku, ale potom se podívala na bratry, kteří zrovna snídali. Byl mezi nimi černovlasý chlapec se zelenýma očima. Okamžitě věděla, že je to Harry Potter, kterého viděla minulý rok na nástupišti. Okamžitě věděla, že je do něj zamilovaná. Pousmál se na ni! Nemohla tomu uvěřit a sotva popadla dech, honem vyběhla po schodech nahoru. Sotva slyšela matčinu odpověď, že svetr má na prádelníku.
Nasedala do spěšného vlaku do Bradavic. Kde jen může být? Toužila s ním sdílet kupé. Podle toho, co vyprávěl Ron, by měl sednout s ním a s Hermionou. Takže by mohli mít místo volné! Představovala si, jak si Ron sedne naproti Harrymu a Hermiona vedle Ronalda. A ona sama by si mohla sednout vedle Pottera! Nenápadně, jako Ronova sestra by se k němu mohla posadit a normálně si s ním povídat. Měla by záminku, proč ho sledovat. Ale brácha ani Harry nikde. Bylo jedenáct hodin a ona seděla s Hermionou v kupé sama. Cítila, jak sebou vlak trhnul a zmateně se rozhlédla kolem. Ještě nemůžou jet, vždyť tady ještě nejsou všichni! Grangerová, která si myslela že je zmatená kvůli tommu, že jede spěšným vlakem do Bradavic poprvé se na ni pousmála.
"To bude dobré, uvidíš." řekla jí s úsměvem. Ginny přikývla a sledovala krajinu. Harry...
Nebyli tam ani na slavnostní hostinu. Zklamaně po každém soustu projížděla stůl očima, ale nikde je neviděla. Těšila se, že by možná sedl vedle ní, stejně jako doufala ve vlaku. A možná by se přes ni natáhl pro nějaké jídlo, takže by se jí mohl letmo dotknout a ona by ucítila jeho vůni. Nic takového. Po jídle smutně zamířila za Percym do Nebelvírské věže.
Po celý rok si zapisovala pocity a neopětovanou lásku do deníku. Bylo vidět, že si s ní začali dělat starosti, dokonce i Harry! Byla totiž bledá, bledší než obvykle a měla často různé výkyvy nálady. Často se probudila a nevěděla, co na tom místě dělá. O tom mu radši neřekla, aby si nemyslel že je divná nebo tak. Stále doufala, že si jí všimne a byla ráda za každou chvíli s ním.
Došla do tajemné komnaty. Potkala tam Toma Radlea,kterému až do té chvíle důvěřovala. Sdělil jí, co má v plánu, ona mu nevěřila a obořila se na něj.
"Tak by jsi věděl, Harry s Ronem už mají tušení, co se děje a dokonce skoro ví, kudy se do komnaty dostanou!" vykřikla. "A určitě mě Harry zachrání.." zašeptala, ale v té velké síni bylo vše slyšet. Radle se jenom zasmál a ona cítila, jak zeslábla a padla k zemi. Poslední, co si představila bylo, že do komnaty vpadne Harry a zachrání ji, myšlenky jí zmizely v té chvíli, kdy se nad ní Harry ve snu sklonil a chtěl ji políbit.
Trhla sebou. Ve vlasech měla inkoust a Harry k ní doběhl. Skláněl se nad ní skoro jako ve snu a usilovně šeptal její jméno.
"Ginny! Ginny, vzbuď se!" otevřela oči. Bylo vidět, jak si oddechl. Doufala, že ji náhle políbí. Posadila se a vše mu řekla. Cítila se vinna, ale i proto že ji nepolíbil, se jí začali řinout slzy po obličeji.
"Já vážně nechtěla, Harry. Ach Harry - chtěla jsem ti to říct u snídaně, ale ne-nemohla jsem to vyslovit před Percym. Všechno jsem to dělala já, Harry. Ale pří-přísahám že jsem n-nic takového nechtěla! M-mohl za to Radle, to-to on mě úplně o-ovládl..." pokračovala ještě dál. A Harry ji začal uklidňovat.
"Vše je v pořádku. S Raddlem je konec." Potom honem utíkali ke kamení, kde byl na druhé straně Ron. Byl nadšený a chtěl ji obejmout. Ona ho ale odstrčila. Nepřála si být obejmutá od bratra, ale od Harryho. Přišlo jí alespoň milé, že ihned neřekl, kdo komnatu otevíral. Trochu se jí ulevilo.
Zklamal ji, když letěli nahoru potrubím. Představovala si že se ho chytí kolem pasu. Místo toho se držela jen Rona a Lockharta bez paměti. Ach, proč ji jen tak trápil?
Brumbál ji potom poslal na ošetřovnu. Zničil ji tím šance pozorovat Harryho bez toho, aby ji někdo podezíral. Vše jim tam povyprávěl. Až na to, že ve skutečnosti otevírala komnatu ona. Byla mu za to vděčná. Chtěl to říct až Brumbálovi, před ostatními řekl, že byla pouze očarovaná.
Byl na ni po celý rok tak milý a laskavý... zamilovala se do něj snad ještě víc. Nikomu, kromě Radlea to nepověděla. A už se těšila, že zase o prázdninách přijede k nim. Zaslechla to na konci roku v kupé kde s ním konečně seděla. Samozřejmě, že s nimi byli i Fred, George, Hermiona a Ron. Ale jí to nevadilo. Byla zahloubaná v myšlenkách a stále snila, jak políbí toho neobyčejného chlapce, v lepším případě on políbí ji.
Když vysedli, pohlédla na něj naposledy než prošel přepážkou do mudlovského světa. Ale jí to nevadilo. Vždyť za necelé dva měsíce ho uvidí zase!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář